Ve svém dnešním článku, bych se chtěl vrátit k tématu skrytého záškoláctví.
Tzv. skryté záškoláctví či záškoláctví s vědomím rodičů vzniká tehdy, když úmyslná absence dítěte či absence zapříčiněná rodiči je omluvena buď pediatrem anebo přímo samotnými rodiči. Zejména u menších dětí se tak někdy rodiče „kryjí“, například i v případě, kdy nejsou schopni nebo ochotni vstát a dítě do školy vypravit. U starších dětí rodiče omluvenkami kryjí to, že se mu do školy prostě nechce. Často se jedná o krátkodobé ale časté absence kolem víkendu nebo údajně nemocné děti, které však pobíhají venku v době vyučování, případně leží doma u počítače nebo mobilního telefonu, což je v dnešní době častější.
Nejčastější a zároveň těžko řešitelné je chození „za školu“ na střední škole, kde už si zletilí studenti mohou psát omluvenky sami. I tito studenti potřebují pomoc, aby neztratili svou příležitost a neukončili své vzdělávání předčasně.
Zatímco některým dětem se do školy prostě nechce, přibývá dětí, které do školy nezvládají dojít kvůli psychickým problémům. Nejčastěji se jedná o depresivní a úzkostné poruchy, případně i fobie ze školního prostředí a v neposlední řadě prožívanou šikanu ze strany vrstevníků. Taková situace ale vyžaduje pomoc odborníků a specifický přístup ze strany pedagogů pro postupný návrat dítěte do školy. Zde se této problematice pro nedostatek prostoru nebudeme dále věnovat. Uvádíme tuto možnost především pro úplnost.
V případě dětí, kterým se do školy prostě „jen nechce“, se často jedná o děti z rodin ze sociálně znevýhodněného prostředí, jejichž rodiče nevnímají vzdělání jako důležité, řeší spíše existenční potíže, nezvládají své děti do školy vypravit nebo jim poskytnout potřebné pomůcky. Může jít také o rodiče s nízkými rodičovskými kompetencemi, kteří nemají energii ani schopnosti na to, aby své děti přesvědčili a do školy je dostali. To bohužel snižuje jejich šanci na úspěch ve vzdělávání. Může se však jednat i o rodiče příliš zaměstnané, kteří nemají ani čas ani kapacitu dohlížet na školní docházku dítěte.
Když se škola snaží zabránit vzniklému záškoláctví a pomoci ohroženému dítěti, vzbuzuje to často u rodičů spíše nedůvěru. Mé zkušenosti ukazují, že rodiče při nahlášení neomluvených hodin na OSPOD prožívají pocit nespokojenosti se školou, nepochopení, nespravedlivého zacházení a kritiky. Situace může gradovat v projevy agrese, verbálních útoků a vyhrožování ze strany rodičů. Rodiče často za neúspěchy svých dětí viní školu, která je zodpovědná za průběh vzdělávání dítěte. Svou vlastní roli v procesu nejsou vždy schopni připustit. Rodiče jsou navíc téměř vždy na straně dítěte.
Pokud absence přesahuje určitou míru, do věci se vedle školy může vložit OSPOD. Pomoci může ale například i spolupráce s neziskovými organizacemi, či spolupráce se Sociálně aktivizační službou. /V Dačicích působí Charita J. Hradec, jejíž pracovníci jsou schopni vám pomoci, nebo vás nasměrovat k odborníkům./
Opětovně apeluji na rodiče, aby se vyvarovali toho, aby svým ratolestem umožňovali nechodit do školy. Z dlouhodobého hlediska tím své dítě poškozují, upírají mu právo na co nejlepší vzdělání a ztěžují jeho socializační proces. Dítě s těmito absencemi se jen těžko začleňuje do třídního kolektivu. Věc může mít navíc i trestněprávní rovinu, protože ze zákona je jasně daná rodičovská odpovědnost, jejíž součástí jsou povinnosti rodičů zajišťovat nejen výchovu, ale i vzdělání.
Bc. Miroslav Luks
Kurátor pro děti a mládež
