Obec Peč

Praktický průvodce insolvenčním řízením

PRAKTICKÝ PRŮVODCE INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍM – ČÁST I. – ÚPADEK A OBECNÉ PRINCIPY ODDLUŽENÍ

 

Co je to úpadek?

Úpadek lze zjednodušeně popsat jako nepříznivou finanční situaci a je upraven v zákoně o úpadku a způsobech jeho řešení (tzv. insolvenční zákon). Osobu, která se nachází v nepříznivé finanční situaci, insolvenční zákon nazývá dlužníkem.

Za účelem zjištění, zda se osoba nachází v nepříznivé finanční situaci, je vhodné si provést následující základní test úpadku.

Osoba – dlužník je v nepříznivé finanční situaci – úpadku za situace, kdy současně:

  1. má více věřitelů – osob nebo společností (banka, nebankovní poskytovatel finančních prostředků, tzv. firem), které požadují od dlužníka zaplatit nějaké peníze; a
  2. peněžité dluhy 30 dnů po lhůtě splatnosti – dluh osoby – dlužníka, nebo jeho část, např. splátka v rámci splátkového kalendáře, měl být zaplacen řádně a včas již minimálně před 30 dny; a
  3. dlužník není schopen dluhy platit (dlužník je v platební neschopnosti) – mezi zřejmé signály platební neschopnosti patří zejména situace, kdy dlužník zastaví platby svým věřitelům nebo neposkytuje žádné platby na splatné dluhy po dobu delší 3 měsíce. Do této skupiny patří i případ, kdy je vůči dlužníkovi vedena exekuce nebo výkon rozhodnutí, nicméně nelze dohledat majetek, který by bylo možné prodat a peníze poskytnout věřitelům. Velice častým a typickým příkladem je situace, kdy dlužník poskytuje svým věřitelům částečné platby (každému z věřitelů, většinou tomu, který dlužníkovi nejvíce znepříjemňuje život), které však nevedou k úhradě (umoření) původně půjčených finančních prostředků a jsou používány na úhradu příslušenství (sjednaný úrok, zákonný úrok z prodlení nebo jiných sankcí – např. smluvní pokuty). V případě, že vám kdokoli nabízí „oddlužení“, kdy za vás bude rozesílat vaše peníze poměrně vašim věřitelům, nejedná se o oddlužení dle insolvenčního zákona.

Pokud jsou odpovědi na výše uvedené otázky kladné, popřípadě existuje pravděpodobnost nebo je zjevné, že finanční situace osoby se vyvíjí takovým směrem, že odpovědi na otázky budou kladné v dohledné budoucnosti, je vhodné se začít zajímat o řešení nepříznivé finanční situace. V žádném případě nelze doporučit, aby dlužník čekal s řešením do okamžiku, kdy je vůči němu vedeno i několik exekučních řízení; včasnost pokusu o řešení nepříznivé situace je poměrně zásadním faktorem pro budoucí úspěšnost vyřešení úpadku dlužníka.

 

Co je to oddlužení a jaké jsou jeho základní principy?

Insolvenční zákon zná několik způsobů, kterými lze úpadek řešit a vyřešit. Jedním ze způsobů řešení úpadku je oddlužení. Účelem oddlužení je uspořádání vzájemných vztahů mezi osobou, která má dluhy, a osobami, které od ní finanční prostředky požadují. Oddlužení spočívá na 2 základních principech – ekonomickém a morálním.

Základní ekonomický princip je založen na požadavku, aby věřitelé (s určitými výjimkami) po úspěšném procesu oddlužení měli uhrazeno alespoň 30 % (tzn. 30% a více) ze své pohledávky. Z pohledu dlužníka tedy, aby dlužník uhradil alespoň 30 % svého dluhu u každého věřitele.

Základní morální princip je založen na požadavku, aby dlužník nesledoval oddlužením nepoctivý záměr, tzn. aby dlužník nezneužíval oddlužení zejména k tomu, aby nemusel splácet věřitelům řádně a včas své dluhy.

O oddlužení může požádat (podat tzv. insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení) každá osoba, která je v úpadku a nemá dluhy z podnikání (za určitých okolností ani dluh z podnikání netvoří překážku pro úspěšné oddlužení). V praxi jsou případy, kdy jiná osoba (např. banka nebo nebankovní instituce) podá soudu insolvenční návrh; i v tomto případě může dlužník požádat o oddlužení, tzn. podat svůj vlastní návrh na povolení oddlužení.

PRAKTICKÝ PRŮVODCE INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍM – ČÁST II. – NÁVRH NA POVOLENÍ ODDLUŽENÍ

Kdo může podat návrh na povolení oddlužení, jak zahájit insolvenční řízení?

Insolvenční řízení se zahajuje na základě insolvenčního návrhu. V případě, že má dlužník zájem o podstoupení oddlužení, je bezpodmínečně nutné, aby současně s insolvenčním návrhem podal i návrh na povolení oddlužení (děje se tak jednoduchým způsobem, kdy dlužník v rámci formuláře zaškrtne příslušnou kolonku).

Návrh na povolení oddlužení spojený s insolvenčním návrhem může podat pouze dlužník. Ve většině případů se jedná o fyzickou osobu, která se dostala do nepříznivé finanční situace (tzn. je v úpadku, popř. jí úpadek hrozí) a v zásadě s určitými výjimkami nemá dluh z podnikání (k dluhu z podnikání viz níže). Jako společný návrh na povolení oddlužení mohou podat i manželé.

Návrh na povolení oddlužení se podává na formuláři, který je volně přístupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR: https://isir.justice.cz/isir/common/stat.do?kodStranky=FORMULAR.

Návrh na povolení oddlužení se podává ke krajskému soudu (= insolvenčnímu soudu) dle místa bydliště dlužníka (vyhledat konkrétní krajský soud dle místa bydliště lze např. prostřednictvím následujícího odkazu: http://mistni-prislusnost.com/cz/request.php). Pokud se týká způsobu doručení návrhu na povolení oddlužení lze obvykle volit mezi osobním doručením nebo doručením prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

V současnosti nejsou neobvyklé případy, kdy insolvenční řízení zahájí jiná osoba – např. věřitel, který má vůči dlužníkovi nějakou pohledávku, tzn. požaduje po dlužníkovi nějaké plnění – např. peníze. Insolvenční soud dlužníkovi zašle poštovní zásilku se 2 dokumenty. Jedním dokumentem je usnesení soudu, které obsahuje výzvu, aby se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu jiné osoby, tzn. aby sdělil svůj vlastní názor k insolvenčnímu soudu jiné osoby. Druhým dokumentem je samotný insolvenční návrh jiné osoby.

I v tomto případě není nic ztraceno a lze úspěšně podstoupit proces oddlužení, pokud dlužník zpracuje a podá ke krajskému soudu svůj vlastní návrh na povolení oddlužení (jedná se o tentýž veřejně přístupný formulář v rámci odkazu viz výše) ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy insolvenční soud doručil dlužníkovi insolvenční návrh podaný jinou osobou (např. věřitelem).

Je třeba si poznamenat okamžik (den), kdy dlužník převzal poštovní zásilku insolvenčního soudu; do lhůty 30 dnů se započítávají kalendářní dny (tzn. jak pracovní dny, tak sobota, neděle nebo svátek). Insolvenční soud je povinen dlužníka poučit o tom, že má dlužník právo podat návrh na povolení oddlužení ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu jiné osoby. Vzhledem ke skutečnosti, že „upozornění“ je umístěno zcela na konci rozsáhlého poučení, bývá právo podat návrh na povolení oddlužení ze strany dlužníků zcela opomenuto a na majetek dlužníků bývá i zbytečně prohlašován konkurz.

Dluh z podnikání?

Primárně a v zásadě je oddlužení určeno pro fyzické osoby, které nemají dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání a netvoří překážku pro oddlužení, pokud:

  1. s oddlužením souhlasí věřitel, o jehož pohledávku se jedná, tzn. např. obchodní partner v rámci podnikání – lze doporučit, aby souhlas věřitele byl přiložen k návrhu na povolení oddlužení, nebo
  2. se jedná o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení konkurzu – tzn. i po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka a ukončení konkurzního řízení lze v zásadě zahájit další/nové insolvenční řízení a podstoupit proces oddlužení, nebo
  3. se jedná o pohledávku zajištěného věřitele.

 

PRAKTICKÝ PRŮVODCE INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍM – ČÁST III. – NÁLEŽITOSTI NÁVRHU NA POVOLENÍ ODDLUŽENÍ

Návrh na povolení oddlužení musí obsahovat následující (jde v zásadě o smysluplné vyplnění jednotlivých kolonek v rámci formuláře):

  1. označení dlužníka (jméno, příjmení, bydliště),
  2. skutečnosti, které osvědčují úpadek,
  3. označení důkazů, které prokazují to, co dlužník tvrdí,
  4. musí být patrno, čeho se dlužník svým návrhem domáhá,
  5. údaj o očekávaných příjmech v následujících 5 letech,
  6. údaj o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,
  7. návrh způsobu oddlužení – obecně existují 2 způsoby oddlužení, a to formou splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty.

K návrhu na povolení oddlužení je třeba připojit následující přílohy:

  1. seznam majetku – dlužník uvede jednotlivé položky – jedná se o peněžní prostředky; věci movité a nemovité; pohledávky dlužníka; mzda nebo plat; příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci apod. Seznam majetku musí být opatřen prohlášením, že je úplný a správný a vlastnoručním podpisem dlužníka; seznam majetku slouží jako zdroj pro vymezení tzv. majetkové podstaty.
  2. seznam závazků (dluhů) -  jedná se o označení osob (věřitelů), včetně věřitelů, které jsou osobami blízkými; uvedení výše a splatnosti jednotlivých závazků, včetně toho, zda dlužník s dluhem souhlasí či nikoli. Seznam závazků musí být opatřen prohlášením, že je úplný a správný a vlastnoručním podpisem dlužníka.
  3. listiny dokládající údaje o příjmech dužníka za poslední 3 roky,
  4. písemný souhlas nezajištěného (běžného) věřitele, který souhlasí s tím, že mu dlužník nemusí uhradit minimálně 30 % svého dluhu (tato příloha není povinná, pokud žádný takový věřitel neexistuje).

Přílohou návrhu na povolení oddlužení může být i darovací smlouva nebo smlouva o důchodu, kdy třetí osoba slíbí, že bude dlužníkovi poskytovat nějakou finanční část po dobu trvání oddlužení. Podpisy na této smlouvě musí být úředně ověřeny.

V rámci návrhu na povolení oddlužení může dlužník současně požádat o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek (k pozdějšímu návrhu dlužníka o stanovení nižších splátek insolvenční soud nepřihlédne). Insolvenční soud může stanovit jinou výši splátek, pokud lze důvodně předpokládat, že dlužník v průběhu oddlužení poskytne svým věřitelům plnění (finanční částku), která bude stejná nebo vyšší než 50 %. Výše měsíční splátky, kterou navrhl dlužník, není pro insolvenční soud závazná, tzn. insolvenční soud může určit i jinou výši splátky, která rovněž bude nižší než splátka, která by byla vypočtena dle principů uvedených v zákoně.

 

PRAKTICKÝ PRŮVODCE INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍM – ČÁST IV. – ZAJIŠTĚNÝ VĚŘITEL A ZPŮSOBY ODDLUŽENÍ

S jakými typy věřitelů se můžeme setkat v insolvenčním řízení?

V rámci insolvenčního řízení, tzn. včetně oddlužení, se lze setkat se dvěma typy věřitelů, a to zajištěný a nezajištěný věřitel. Rozdíl v charakteru věřitelů není pouhým slovíčkařením zákona, ale je podstatný pro další vývoj a průběh insolvenčního řízení, včetně očekávání dlužníka.

S určitou mírou zjednodušení se v případě nezajištěného věřitele jedná o běžného věřitele, který se svým dlužníkem uzavřel pouze smlouvu o půjčce (zápůjčce) nebo smlouvu o úvěru.

Zajištěný věřitel je definován v insolvenčním zákoně jako věřitel, který má svou pohledávku zajištěnou majetkem, která náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Pokud si to blíže rozebereme jedná se o věřitele, který se svým dlužníkem (osoba X) uzavřel nejenom smlouvu o půjčce (zápůjčce) nebo smlouvu o úvěru, ale navíc nějakou další smlouvu (typicky například zástavní smlouvu). Tato další smlouva obsahuje vymezení nějakého majetku dlužníka (osoby X), např. rodinný dům, a stanoví možnost věřitele, aby požadoval jeho prodej. Finanční prostředky z prodeje tohoto majetku potom věřitel může použít na úhradu dluhu dlužníka ze smlouvy o půjčce (zápůjčce) nebo smlouvy o úvěru.

V realitě neméně často dochází i k případům, kdy v rámci oné další smlouvy není uveden majetek dlužníka (např. dlužník žádný majetek nemá), ale majetek třetí osoby rozdílné od dlužníka (osoby Y). Tzn. smlouvu o půjčce (zápůjčce) uzavřel věřitel s osobou X a zástavní smlouvu uzavřel s osobou Y. Z takto nastavené situace vyplývá, že v insolvenčním řízení vedeném na majetek osoby X nebude věřitel považován za zajištěného věřitele, ale v insolvenčním řízení vedeném na majetek osoby Y bude tentýž věřitel považován za zajištěného věřitele. V rámci insolvenčního řízení zůstává zajištěnému věřiteli právo, aby požadoval prodej majetku uvedeného v oné další smlouvě.

 

Jaké existují způsoby oddlužení?

Je poměrně zažitým mýtem, že oddlužení znamená „pouze“ provádění srážky z příjmu dlužníka, která je následně používána jako splátka věřitelům. Dlužníci často nevědí a ani nebývají ze strany zpracovatelů insolvenčních návrhů poučeni o tom, že insolvenční zákon zná 2 způsoby provedení oddlužení, a to oddlužení formou plnění splátkového kalendáře a oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. Rozhodující slovo mají nezajištění věřitelé, proto je nezbytné si věřitele rozdělit na skupinu zajištěných a nezajištěných věřitelů, případně insolvenční soud. Základním kritériem pro rozhodnutí, který ze způsobů oddlužení bude zvolen, je ekonomická výhodnost pro věřitele. Tzn. v každém konkrétním případě je třeba vypočítat, kolik finančních prostředků dostanou věřitelé, když se dlužníkovi prodá jeho majetek (např. rodinný dům) ve srovnání se situací, kolik dostanou věřitelé, když dlužník bude nejdéle po dobu 5 let poskytovat pravidelné splátky – srážky z pracovní aktivity dlužníka. Při obou výpočtech je třeba počítat s odměnou insolvenčního správce.

PRAKTICKÝ PRŮVODCE INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍM – ČÁST V. – PRŮBĚH INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ, POSTAVENÍ INSOLVENČNÍHO SPRÁVCE

Průběh insolvenčního řízení (s důrazem na oddlužení)

Insolvenční řízení se zahajuje na návrh, tzn., neexistuje případ, kdy by insolvenční řízení bylo zahájeno z tzv. moci úřední (v případě, že má dlužník zájem podstoupit oddlužení, spojí s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení). V rámci insolvenčního řízení se vede elektronický spis, který je veřejně přístupný v rámci insolvenčního rejstříku na internetu (viz www.justice.cz odkaz Insolvenční rejstřík).

Pokud je návrh na povolení oddlužení řádný, popř. je řádně opraven/upraven nebo doplněn, vydá insolvenční soud usnesení, kterým:

  1. zjistí úpadek dlužníka, tzn. dá za pravdu dlužníkovi, že se skutečně nachází v nepříznivé finanční situaci,
  2. rozhodne o tom, že se dlužníkovi povoluje oddlužení, tzn. insolvenční soud má na základě informací, které dlužník uvedl ve svém návrhu, za to, že splňuje podmínky pro oddlužení jako způsob, který chce svou nepříznivou finanční situaci vyřešit,
  3. ustanoví insolvenčního správce, tzn. uvede konkrétní osobu, která bude vykonávat funkci insolvenčního správce (insolvenčního správce nemůže vybrat nikdo jiný než insolvenční soud; je zjevně mylná informace o tom, že nějaká insolvenční agentura nebo oddlužovací centrum může konkrétnímu dlužníkovi vybrat a přidělit konkrétního insolvenčního správce),
  4. vyzve věřitele dlužníka, aby se přihlásili do insolvenčního řízení, včetně stanovení lhůty pro přihlášení (typická lhůta pro podání přihlášky pohledávky do oddlužení v insolvenčním řízení je 30 dnů),
  5. stanoví termín přezkumného jednání a schůze věřitelů,
  6. stanoví dlužníkovi povinnost, aby měsíčně hradil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 900,-- Kč, event. 1.350,-- Kč v případ společného oddlužení manželů, a případnou DPH v zákonné výši.

Insolvenční soud usnesení doručí dlužníkovi a insolvenčnímu správci. Obvyklý postup v mezidobí od vydání soudního usnesení do přezkumného jednání je takový, že insolvenční správce kontaktuje dlužníka, popř. naopak, za účelem zjištění aktuální situace dlužníka. V mezidobí insolvenční správce vypracuje 3 základní dokumenty za účelem přípravy na přezkumné jednání. Jedná se o: seznam přihlášených pohledávek, soupis majetkové podstaty a zprávy insolvenčního správce o dosavadní činnosti.

Dlužník, stejně jako insolvenční správce, má právo se vyjádřit ke každé přihlášené pohledávce, a to nejpozději na přezkumném jednání. Přezkumné jednání slouží jako jakési fórum pro sdělení názoru dlužníka a insolvenčního správce ke každé přihlášené pohledávce. Po skončení přezkumného jednání bezprostředně následuje schůze věřitelů, na které věřitelé nebo insolvenční soud rozhodne o způsobu oddlužení.

Dle výsledků přezkumného jednání a schůze věřitelů insolvenční soud vydá rozhodnutí (jedná se rovněž o usnesení), kterým se schválí nebo neschválí oddlužení. V případě schválení oddlužení je v soudním rozhodnutí stanoven i způsob provedení oddlužení, tzn. zpeněžení majetkové podstaty nebo plnění splátkového kalendáře.

Postavení insolvenčního správce

Insolvenční správce je osoba, která je zapsaná v seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Insolvenčního správce vždy ustanovuje soud; insolvenční správce není zástupcem (event. advokátem) dlužníka ani jakéhokoli věřitele, tzn. jeho úkolem není primárně hájit zájmy dlužníka. Postavení insolvenčního správce je uprostřed mezi dlužníkem, věřiteli a insolvenčním soudem, kdy kontroluje dlužníka, poskytuje plnění věřitelům a spolupracuje s insolvenčním soudem,

který obecně vykonává dohled v rámci insolvenčního řízení. Insolvenční správce má právo na odměnu za výkon své funkce.

Insolvenční správce je povinen být pojištěný pro případy vzniku odpovědnosti za škodu v souvislosti s výkonem jeho funkce. Insolvenční správce je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu své funkce.

Mgr. Monika Urbanová

Insolvenční správkyně

Úřední dny insolvenční správkyně Mgr. Monika Urbanové v měsíci lednu 2016 budou dne 8. 1. 2016 a  22. 1. 2016. 

Insolvenční správkyni najdete na adrese Dačice, Bratrská 221/I – Dům s pečovatelskou službou, vždy v době od 8.00 do 14.00 hod..