Rizikové chování u dětí

Rizikovým chováním se rozumí takové chování, které ohrožuje jednak samotného nositele, anebo druhé lidi. U dětí se většinou užívá pojem poruchy chování. Můžeme také hovořit o delikventním chování, což je chování, které překračuje meze zákona, a to jak u osob, které jsou již trestně odpovědné, tak u těch, které ještě odpovědnost nemají, tedy dětí mladších 15 let dopouštějících se něčeho, co je ve vyšším věku klasifikováno jako trestný čin.

                U dětí mladších patnácti let se jedná o čin jinak trestný, kterého se dopouští. U dětí od 15 do 18 let mluvíme o mladistvých a o provinění. Samozřejmě, že v dětství a dospívání je ojedinělé překračování mezí zákona poměrně časté, ale toto chování se později již nemusí nikdy opakovat. Na druhé straně však k opakovanému delikventnímu chování u nezletilých a mladistvých také dochází. Zde je potom jiná situace. Dané delikty se musí vyšetřit a poté sankcionovat. Vše se řídí předpisy, kdy ten nejvýznamnější je zákon č. 218/2003 Sb., v platném znění, o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže.

            Činy jinak trestné a provinění vyšetřují orgány činné v trestním řízení, tedy Policie ČR. Do případu vstupují nejen policisté, ale dále pak samozřejmě pachatelé, jejich zákonní zástupci, oběti trestné činnosti, také státní zástupci, kurátor pro děti a mládež, obhájce, probační úředník. Je to poměrně široká skupina lidí, která se vždy případem v nějakém směru zabývá. Nesmíme opomenout, že na konci pak rozhoduje soud – soudce, většinou samosoudce, v závažnějších případech potom senát. Účastníkem řízení dále může být jako svědek psycholog, učitel, vychovatel, kdokoliv. Je to celá plejáda lidí různých profesí a zaměření, jejich účast v řízení má vždy nějaký svůj význam. Cílem řízení je nejen exemplární potrestání pachatele, ale též uložení takového opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se protiprávního jednání do budoucna zdržel a našel si vhodné uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji, dle svých sil a možností přispěl k odčinění újmy vzniklé svým protiprávním jednáním. Přihlíží se k osobnosti pachatele, jeho věku, rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, ale také osobním, rodinným a sociálním poměrům, zároveň musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu a směřovat k předcházení páchání další trestné činnosti.

            Daní pachatelé mají právo na ochranu osobních údajů a všech ostatních, které by vedly k jejich ztotožnění, nesmí se jmenovitě medializovat fakta týkající se nezletilé osoby pachatele. Pro všechny účastníky řízení platí pravidla mlčenlivosti. Řízení ve věcech nezletilých a mladistvých pachatelů jsou neveřejná. A každý nezletilý a mladistvý pachatel má právo, aby jeho čin byl projednán bez zbytečného odkladu a v přiměřené lhůtě.

            Opatřeními, která se ukládají pachatelům mladším 15 let, jsou dohled probačního úředníka,  výchovná povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, v poslední řadě ochranná výchova a ochranné léčení. Při ukládání soud dbá na výchovné působení na dítě i preventivní účinek, může být současně uloženo i více těchto opatření.

            Opatření ukládána mladistvým pachatelům jsou trojího typu – výchovná, ochranná a trestní. Mezi výchovná patří např. dohled probačního úředníka, probační program, výchovné omezení, výchovné povinnosti a napomenutí s výstrahou. Ochrannými opatřeními jsou ochranná výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Posledními jsou opatření trestní jako obecně prospěšné práce, peněžité plnění, propadnutí věci, zákaz činnosti, vyhoštění, domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, podmíněné odsouzení a odnětí svobody nepodmíněné.

            V příštím článku se budeme věnovat jednotlivým opatřením podrobněji a dalším informacím týkajících se tohoto tématu.

                                                                   Dagmar Čermáková, kurátorka pro děti a mládež 

 Rizikové chování u dětí II

            Jak jsem Vám slíbila, tak dnes se budu věnovat jednotlivým opatřením, která jsou ukládána nezletilým dětem do 15 let, které nejsou trestně odpovědné, za jejich protiprávní jednání, tedy v případě, že se dopustí činu jinak trestného, který by byl klasifikován jako provinění u mladistvých pachatelů, dětí starších 15 let a mladších 18 let.

            Jen ve zkratce připomenu, že tato opatření jsou ukládána soudem dle zákona č. 218/2003 Sb., v platném znění, o soudnictví ve věcech mládeže a o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy. Danými opatřeními jsou dohled probačního úředníka, výchovná povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, v poslední řadě ochranná výchova a ochranné léčení. Při ukládání těchto opatření, které může uložit jen soud, je přihlíženo především na výchovné působení na dítě a preventivní účinek, smyslem ukládání opatření je „náprava“ toho nezletilého, zároveň lze uložit i více opatření najednou.

            Dohled probačního úředníka – jedná se o pravidelné sledování chování nezletilého, jak doma, tak ve škole, probační úředník ho navštěvuje i v jeho bydlišti, ve škole, nezletilý by měl spolupracovat, dostavovat se k němu ve stanovených lhůtách, vést řádný život, probační úředník pravidelně informuje soud o fungování stanoveného dohledu. Pokud je dlouhodobě na straně nezletilého vše v pořádku, tak probační úředník může podat k soudu návrh na zrušení dohledu. Dané opatření je často soudem využíváno.

Výchovná povinnost, výchovné omezení – tato opatření směřují k tomu, aby se zabránilo nevhodnému chování nezletilého pachatele, jako povinnost lze uložit, aby nezletilý bydlel s rodiči, podrobil se vhodnému výchovnému programu, apod. jako omezení potom, aby nenavštěvoval určité akce, zařízení nebo jiná nevhodná prostředí, nestýkal se s určitými osobami, neužíval návykové látky, apod.

Napomenutí s výstrahou – soud v přítomnosti zákonného zástupce tímto opatřením důrazně nezletilému vytkne jeho nevhodné protiprávní jednání a upozorní ho na to, pokud by i nadále docházelo z jeho strany k selháním, co může následovat. Toto však může soud ponechat, je-li to účelné a vhodné, na zákonných zástupcích, na škole. O výsledku jsou pak zákonní zástupci, škola povinni soud informovat.

Zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče – toto opatření je ukládáno tam, kde je dostupné středisko výchovné péče a kde odpovídající program funguje.

Ochranná výchova – soud uloží dítěti, které spáchalo čin, za nějž trestní zákoník dospělým pachatelům dovoluje uložit výjimečný trest a nezletilému dítěti bylo v době spáchání činu již 12 let. Tato opatření se pak vykonávají ve výchovných ústavech k tomu přizpůsobených. Ochrannou výchovu však soud může uložit i v dalších odůvodněných případech, např. dítěti, které má již nařízenou ústavní výchovu, ale páchá opakovaně trestnou činnost, dopouští se útěků z ústavu a uložení ochranné výchovy je v jeho vlastním zájmu a zajištění jeho řádné výchovy.

Ochranné léčení – soud může uložit nezletilému dítěti jen na základě výsledků předchozího vyšetření duševního stavu, a když toto dítě spáchalo čin jinak trestný ve stavu vyvolaném touto duševní poruchou, nebo pod vlivem návykové látky, nebo v souvislosti s jejím užíváním a jeho život je tak vážně ohrožen. Lze uložit léčení ústavní nebo ambulantní, trvá, dokud to vyžaduje účel zákona.

V příštím článku se budeme věnovat opatřením, která jsou ukládána mladistvým pachatelům.

                                                               Dagmar Čermáková – kurátorka pro děti a mládež